Příběhy ze zámku

Zákupy byly od roku 1805 spjaty výhradně s panovnickou dynastií Habsburků. Málokdo dnes už ale ví, že se zde pohybovalo mnohem více osobností s panovnickou krví. Připomeneme si je alespoň několika krátkými příběhy.

Příběh bývalého císaře a posledního českého korunovaného krále

Vlivem revoluce se roku 1848 vzdal vlády rakouský císař a poslední korunovaný český král Ferdinand V. Dobrotivý ve prospěch svého synovce Františka Josefa I. Pro císařský odpočinek si zvolil Pražský hrad a k letním pobytům soukromá sídla Ploskovice a zejména zámek Zákupy. Zanedbané sídlo se proměnilo díky nejbohatšímu Habsburkovi v pohodlnou rezidenci odpovídající tehdy módnímu stylu druhého rokoka. K úpravě interiérů přizval bývalý panovnický pár celou družinu českých umělců.  Přizváni byli malíři Josef Navrátil či Vilém Kandler. Sochařské práce provedl Václav Levý a Emanuel Max. Několikaměsíční pobyty ve znamení pevně stanoveného režimu zpestřovaly návštěvy dalších příslušníků habsburského rodu. Zákupský zámek hostil vládnoucího císaře Františka Josefa I., jeho mladší bratry – arcivévodu Karla Ludvíka a Ferdinanda Maxmiliána, jenž se později stal mexickým císařem, i vdovu po císaři Františku I. císařovnu Karolinu Augustu Bavorskou. Ferdinandovo zaujetí pro vše nové ulehčovalo pobyt. Ke kratochvílím sloužily některé čerstvé vynálezy, jako dodnes zachované hrací stroje - orchestriony, případně kukátková skříň. Přesun početného císařského dvora usnadňovala železnice, o jejíž uvedení do monarchie se zasloužil právě Ferdinand. Pohyb stárnoucímu monarchovi zákupským zámkem usnadňovala další ze zachovaných rarit – osobní výtah s luxusní kabinou a mechanismem od firmy Ringhoffer. Poslední pobyt bývalého císařského páru v Zákupech se odehrál roku 1874. Následujícího roku Ferdinand skonal v úctyhodném věku 82 let na Pražském hradě, odkud byly jeho ostatky převezeny do kapucínské krypty ve Vídni.  

 

Příběh korunního prince Rudolfa   

Syn císaře Františka Josefa I. a Alžběty Bavorské korunní princ Rudolf byl roku 1879 povolán k 36. pěšímu pluku do Prahy. Dva roky na to uzavřel ve Vídni sňatek s dcerou belgického krále princeznou Štěpánkou. K bydlení novomanželů byl upraven byt na Pražském hradě, kde stále bydlela vdova po císaři Ferdinandu Dobrotivém a Rudolfova prateta Marie Anna Karolína Savojská. Z radosti nad přítomností následníka trůnu na území Království českého bylo na Rudolfovu počest otevřeno předčasně dokonce Národní divadlo. Stejně tak v Zákupech panovalo veselí z příprav zámku k letním pobytům následníka trůnu. Korunní pár sem jezdil od roku 1881. Rudolf trávil většinu času v honebních revírech kolem zákupského zámku. V místní říčce Svitávce se věnoval lovu vyder, k čemuž sloužili speciálně vycvičení psi. Nepohrdnul ani pozváním majitelů okolních honiteb. Předčasné naděje na trvalé užívání Zákup jako letního sídla následníka skončilo roku 1883, kdy se Rudolfovi podařilo získat otcův souhlas k návratu do Vídně. Rudolfovy pobyty však dodnes připomíná několik zachovaných trofejí v zákupském zámku, případně výzdoba vybraných pokojů. Po princezně Štěpánce byla pojmenována oblíbená rozhledna na Špičáku nad Českou Lípou, která zde stojí od roku 1885. Rudolfův život se uzavřel jeho vlastní rukou na zámečku Mayerling po boku milenky Mary Vetserové. Posledním Habsburkem, jenž zavítal do Zákup, byla paradoxně Rudolfova dcera arcivévodkyně Alžběta roku 1904.    

 

Nerovnorodý sňatek z lásky

Dalším následníkem trůnu, jenž měl vztah k zákupskému zámku, nebyl nikdo jiný než arcivévoda František Ferdinand d´Este. Dosáhl zde totiž kýženého sňatku s milovanou hraběnkou Žofií Chotkovou. Místo nebylo vybráno náhodou. Sňatek z lásky nenacházel podporu v rodině Habsburků, císař František Josef I. dlouho otálel vydat souhlas s tím, aby následník trůnu pojal za choť ženu pocházející pouze z hraběcího rodu. Trnitou cestu k vysněné svatbě mu pomohla vyklestit jeho nevlastní matka arcivévodkyně Marie Tereza z Braganzy, s níž ji pojil doslova mateřský vztah. Tato vlídná nenápadná žena jako nejvýše postavená arcivévodkyně plnila dokonce povinnosti první dámy mocnářství za císařovnu Alžbětu Bavorskou, která dlela často mimo císařský dvůr, a měla tak vliv na císaře. Zákupy užívala jako letní zámek na přelomu 19. a 20. století. Svatba jejího milovaného nevlastního syna se tedy konala na jejím sídle v kapli sv. Františka z Assisi 1. července 1900. Snoubenci dorazili do Zákup vlakem v předvečer svatby a za ovací obyvatelstva a novinářů z hlavních měst monarchie projeli městem na zámek, kde se podával čaj v apartmá Marie Terezy z Braganzy a večeře v biliárovém sále. Druhý den se po skončení obřadu odehrála slavnostní hostina v zámecké jídelně. O zvěčnění svatebčanů se zasloužil bratranec nevěsty a vášnivý fotograf hrabě Karel Maria Chotek. Šťastní novomanželé poté odjeli vlakem ve 14:10 hodin na milované Konopiště.

 

Smutný příběh Orlíka, vévody zákupského

Jmenoval se Napoleon František Josef Karel Bonaparte a byl jediným legitimním synem císaře Francie Napoleona Bonaparte a někdejší rakouské arcivévodkyně Marie Luisy. Měl se stát nástupcem svého velkého otce jako Napoleon II., jehož měl velkými činy snad i předčít, a proto již po narození obdržel honosný titul „krále římského“, čímž byla demonstrována myšlenka opětovného obnovení římského impéria. Řízením osudu však běh událostí mířil jiným směrem. Před Napoleonovým útěkem z Elby se počítalo, že se Orlík jednou stane alespoň vládcem na italských územích, jež získala jeho matka Marie Luisa. Jednalo se o vévodství Parmu, Piacenzu a Guastallu. To však z politických důvodů nepřipadalo v úvahu. Strach z druhého možného Napoleona byl stále živý i po Bonapartově pádu, a tak začala nová etapa Orlíkova života, jenž se měl z následníka trůnu Francie přerodit v řadového arcivévodu s vojenským vzděláním na rakouském dvoře císařského dědečka Františka I. Orlíkova matka Marie Luisa však i ze své nové italské domoviny hájila zájmy svého syna a prosazovala u Františka I., aby mu udělil državy na území rakouské monarchie. Původně se měl stát vévodou z Buštěhradu, avšak to se Marii Luise nelíbilo s odůvodněním, že toto slovo neumí kromě Čechů nikdo vyslovit, a tak byl Orlík roku 1817 zvláštním císařským diplomem ustanoven vévodou zákupským. Zásahem osudu se však do Zákup nikdy nepodíval, jelikož podlehl tuberkulóze už roku 1832 v pouhých jedenadvaceti letech.